Riziko spojené se slaněním ve společném závěsu

Záchrany pro pokročilé 2024 v Šárce

Jako každý rok na podzim, dnes 10. listopadu proběhl oddílový nácvik simulované záchrany v Šárce. A jako tradičně se povedlo všechny zachránit bez další újmy na zdraví.

V roli zachraňujících se letos ocitli JakubZ, PetrG, Isaden, VeroNika, Vojta K., Lucka a Bob. Na druhé straně hřiště se jim postavila zima, mlha a Kuba Turek s Danem v roli zachraňovaných. A aby se nejednalo o zápas, kde je všechno povoleno, tak se do uniforem zeber oblékli Tomáš Ch. s Gobem v roli dohlížejících.

Doba zápasu přibližně 3 hodiny a 15 minut.

Detailní záznam zápasu poskytne buď někdo jiný, nebo si musíte vystačit s fotkami. Já bych se rád věnoval něčemu, co mě nemile překvapilo.

Riziko spojené se slaněním ve společném závěsu

Při slanění ve společném závěsu došlo k situaci, při které jsem si uvědomil, jak nesmírně důležité je stálé zatížení smyčky tvořící 'jedničku'. Zkrácenou verzi a komentář metodika naleznete na konci článku.

Čekal jsem na dalším štandu na Boba s Vojtou, až mi předají Dana do mého slanění. Čekala nás poslední délka slanění kolmou stěnou. Štand jsem měl udělaný o strom už od Lucky, které jsem dříve předal Kubu, a která s ním odjela dolu. Nacházel jsem se na opravdu velké polici, která se na kraji začala svažovat dolů po takových kamenných schodech. Schody pokračovaly asi metr možná metr a půl dolů, než skála přešla do úplné kolmice.

Chtěl jsem se připravit, abych nezdržoval, až u mě kluci budou. Založil jsem si slanění do jedničky, připravil jsem na dvojmo uvázaný vánočkový prusík z tři metry dlouhé šestimilimetrové repky, který jsem karabinou cvakl do centrálního oka na sedáku, a provedl jsem jakési kontrolní odsednutí. Měl jsem o dost delší jedničku než odsedku, proto jakési. Odslanil jsem na zmíněné schody doufajíc, že to tam budu mít pak s Danem snazší. Zůstal jsem stát tak, že jsem si byl jistý, že kluci mají dost lana mě podslanit při předávání a zároveň nebudou mít problém se vrátit ke štandu. Byl jsem připraven. Karabiny zamčené a s vánočkou jako prusíkem. Věděl jsem, co mě bude čekat, protože před chvilkou jsem tohle absolvoval s Kubu a Luckou.

Kluci po chvíli přijeli. Co jsem pochopil, tak se zdrželi, protože nahoře bojovali s téměř bezvládným Danem vklíněným mezi kameny. Ve třech ho nadzvedávali a zároveň přitahovali kladkou. Než jim Dano poradil, že je přidělaný ke štandu. I jejich slanění vypadalo náročně. Dost mě překvapilo, když první, co jsem viděl, byla Danova hlava, a jak směřuje mým směrem a nad ním mu vlají jeho nohy svázané k sobě. Potřeba podotknout, že Dano hrál zlomenou holeň a nohy svázané k sobě měla být provizorní dlaha. Po značném trápení byl Dano konečně u mě. Ještě, než jsem ho přebral, musel vystoupit jednou z role, protože kluci měli v sobě navzájem procvakaný úplně veškerý materiál, co měli v přilehlých materiálových ocích. Na tohle jsme mu museli rozvázat nohy. Což možná bylo štěstí, aby nedošlo k nehodě, která se blížila.

Edit: Další pokračování článku je z části založené na domněnkách jedné osoby (mne), která neměla o vzniklé situaci úplný přehled. Další pokus v laboratorních podmínkách, který by ověřil, co se opravdu stalo nebo mohlo stát, nebyl proveden. Nelze z toho proto usuzovat směrodatné závěry.

Dana jsem měl cvaklého ve své jedničce před sebou. Ležel bezvládně na těch zmíněných schodech a skuhral, že ho strašně bolí noha. Začal jsem slaňovat. Jednou rukou jsem kontroloval prusík, druhou rukou jsem s ním tahaje za sedák manipuloval, a hlavně pomocí nohou jsem se nás snažil dostat z těch schodů. Chtěl jsem se, aby se jeho „zlomená noha“ dotýkala čehokoliv co nejméně. Během této manipulace jsem si však nebyl vědom toho, že jsem pravděpodobně opakovaně nadlehčil a znovu zatížil slaňovací jedničku, ve které jsme oba byli. Že už nesedím ve smyčce od jedničky, ale pouze ve vánočkovém prusíku, zůstalo tak bez postřehnutí. Kyblík, bez nadlehčení zatížen Danem, se pomalu přibližoval k mému prusíku. Myslím si, že jsem prusík musel nadlehčovat společně s jedničkou. Vybavuji si jen, že jsem prusík kontroloval levou rukou a snažil jsem se ho posouvat směrem dolu tak, jak jsem pohyboval námi. Vůbec jsem si nevšiml, že ta část jedničky, která vede do mého sedáku tvoří pěkný průvěs.

Edit: Z fotek koukám, že se mi to nejspíš stalo, když jsem se nejdřív pokoušel si dát Dana na záda (fotka 1). Nakonec jsem ale slanil s ním před sebou (fotka 2).

Když jsem si na hraně sedal do vzduchoprázdna pode mnou, náhle jsem si uvědomil, že se můj zadek nezastavil stejně jako před malou chvilkou, ale že pomalu projíždím nekontrolovaně směr Šárecké údolí. Zmocnil se mě záchvěv paniky, co se sakra děje, proč to nefunguje, když tolikrát před tím to fungovalo? Držím snad rukou ten prusík, že projíždíme?

Koukám na prusík. A ejhle. Zjišťuji, že já sedím pouze v prusíku, který se už nebezpečně tlačil mezi lano a jistítko. Kyblík, zatížený pouze bezvládným Danem, vytvářel zároveň tlak na prusík, který se díky tomu neustále posouval níž a neprusíkoval. A protože mezi ním nebylo žádné volné lano, tak kyblík už ani nekyblíkoval. Nebylo tedy nic, co by napínalo lano. Nemohl jsem s tím nic dělat. Dano se mi pomalu převaloval přes poslední schod. Prusík, ve kterém jsem seděl svojí váhou nešlo odblokovat. Tah za lano pod kýblem také nepomáhal, protože prusík už částečně nadzvedl lana pod kýblem a nemohl jsem tedy vyrobit dostatečný zlom lana, abych vytvořil dostatek tření.

„Dano postav se, jsme v prdeli“, zvolal jsem. Stihl to. Jsem rád, že článek můžu psát já, a že nás teď nikdo v nemocnici nelepí dohromady. Protože čert ví, co by se stalo, kdyby Dano přes ten poslední schod přepadl.

Koment metodika oddílu: Ponaučení? Po kontrolním odsednutí nenadlehčuj slaňovací mechanismus. Ani při slanění ve společném závěsu. 🤷‍♂️

Edit2: Množí se mi dotazy. Myslím si, že problém byl v tom, že jsem nadlehčil moji část 'jedničky' včetně prusíku, když v tom Dano svoji plnou vahou stále seděl. V ten moment nic nekontrolovalo lano pod slanítkem. Prusík byl nadlehčen a já tam neměl slaňovací ruku. Kvůli tomu Dano stále visící na slanítku proslanil až k vánočkovému prusíku a začal mi ho tlačit dolu a odblokovávat. Když jsem do toho znovu odsedl, tak jsem seděl pouze v prusíku, který se pod Danovo tlakem shora neaktivoval a nekontrolovaně jsme pokračovali po laně dolu. Na této fotce (1) je vidět, jak se mi ruka s prusíkem blíží ke kyblíku. Na této fotce (2) je vidět, jak běžně daleko ten prusík mám. Stalo se to hned po tom, co mi kluci Dana předali, tedy kousek pod štandem. Odkazy na metodické obrázky: Ukázka metodické jedničky. Ukázka metodického slanění ve společném závěsu.


Zbytek fotek na Discordu.